Cesta na letiště proběhla překvapivě hladce. Silnice byly volné, nikde žádná zácpa, a tak jsme dorazili s příjemným předstihem. Na začátku Evropské ulice jsme se ještě krátce zastavili, abych předal řízení Míše, která měla naše auto půjčené po dobu celého výletu. Let byl klidný, přistání bez jediného zhoupnutí. Až po vystoupení z letadla přišel první šok — římské teplo nás udeřilo do tváře jako připomínka, že jsme opravdu o tisíc kilometrů dál od jarní Prahy.
Po příjezdu do centra jsme chvíli hledali naše ubytování a čekali, až odbije druhá hodina odpolední, kdy se můžeme oficiálně ubytovat. Hotel se nacházel v malé zapadlé uličce jen pár stovek metrů od Kolosea. Místo, kterým kráčely dějiny, dnes křižují hlavně turisté s kufry, jejichž kolečka na dláždění vydávají v noci zvuk, který se nedá přeslechnout. Do toho se vraceli návštěvníci místních ristorante, často posilnění pivem či aperolem, a jejich zpěv nebo hlasitý smích se nesl celou ulicí.
První den jsme ale byli tak unavení z chození, že nás ani noční ruch příliš nerušil. Jedinou drobnou vadou na kráse bylo, že jsme neměli společnou postel — každý spal na své.
Naše první kroky vedly ke Koloseu, které jsme měli doslova za rohem. Už z dálky nás překvapilo, kolik lidí se kolem něj pohybuje. Měli jsme pocit, jako by se celá Evropa rozhodla strávit víkend právě v Římě. Koloseum jsme obešli dokola a pokračovali podél Forum Romanum směrem k Pantheonu. Tam se zdálo, že je lidí snad ještě víc — malé náměstí před Pantheonem bylo přeplněné pouličními umělci, turisty a prodejci všeho možného od balené vody po powerbanky a náramky.
Fronty na vstup do Pantheonu se táhly desítky metrů, a tak jsme pokračovali dál k Fontáně di Trevi. Ta je sice na malém prostoru, ale lidí je tam tolik, že se člověk sotva protáhne. Udělali jsme si pár fotografií, nasáli atmosféru a vydali se zpět směrem k hotelu. Cestou jsme se zastavili na večeři a zakončili tak první den v Římě.
